
Třináct otázek a odpovědí převzatých z Kompendia Katechismu katolické církve, které vydal Benedikt XVI.
* * *
18. Proč učí Písmo svaté pravdě?
Protože autorem Písma svatého je sám Bůh: proto se nazývá inspirovaným a bez omylu učí pravdám, které jsou nezbytné pro naši spásu. Duch svatý totiž inspiroval lidské autory, kteří napsali to, co nás chtěl naučit. Křesťanská víra však není „náboženstvím Knihy“, nýbrž Božího slova, které není „psaným a němým slovem, ale vtěleným a živým Slovem“ (svatý Bernard z Clairvaux).
58. Proč Bůh dopouští zlo?
Víra nám dává jistotu, že Bůh by zlo nedopustil, kdyby z téhož zla nemohl vytěžit dobro. Bůh to již podivuhodně uskutečnil při smrti a zmrtvýchvstání Krista: z největšího mravního zla, zavraždění svého Syna, totiž vytěžil největší dobra, Kristovo oslavení a naše vykoupení.
117. Kdo je odpovědný za Ježíšovu smrt?
Ježíšovo utrpení a smrt nelze bez rozdílu přičítat ani všem tehdy žijícím Židům, ani Židům, kteří žili později a jinde. Každý jednotlivý hříšník, tedy každý člověk, je skutečně příčinou a nástrojem utrpení Vykupitele; ještě více jsou však vinni ti, zejména jsou-li křesťany, kdo častěji znovu upadají do hříchu nebo si libují ve špatnostech.
127. Která „znamení“ dosvědčují Ježíšovo zmrtvýchvstání?
Kromě základního znamení prázdného hrobu dosvědčují Ježíšovo zmrtvýchvstání ženy, které se s Ježíšem setkaly jako první a oznámily to apoštolům. Ježíš se pak „ukázal Kéfovi (Petrovi) a potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou“ (1 Kor 15,5–6) a ještě dalším. Apoštolové si nemohli zmrtvýchvstání vymyslet, protože se jim zdálo nemožné: Ježíš jim dokonce vytkl jejich nevěru.
171. Co znamená tvrzení: „Mimo církev není spásy“?
Znamená to, že veškerá spása pochází od Krista-Hlavy prostřednictvím církve, která je jeho tělem. Proto nemohou být spaseni ti, kdo vědí, že církev založil Kristus a že je nezbytná ke spáse, a přesto do ní nevstoupí a nevytrvají v ní. Zároveň mohou díky Kristu a jeho církvi dosáhnout věčné spásy ti, kdo bez vlastní viny neznají Kristovo evangelium ani jeho církev, ale upřímně hledají Boha a pod vlivem milosti se snaží plnit jeho vůli, kterou poznávají podle hlasu svědomí.
201. Proč má církev moc odpouštět hříchy?
Církev má poslání a moc odpouštět hříchy, protože jí je udělil sám Kristus: „Přijměte Ducha svatého. Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“ (Jan 20,22–23). „Věřím ve vzkříšení těla.“
213. Jak lze smířit existenci pekla s nekonečnou Boží dobrotou?
Bůh sice chce, „aby se všichni mohli obrátit“ (2 Petr 3,9), ale protože stvořil člověka svobodného a odpovědného, respektuje jeho rozhodnutí. Člověk se tedy sám a zcela svobodně vylučuje ze společenství s Bohem, jestliže až do okamžiku své smrti setrvává ve smrtelném hříchu a odmítá Boží milosrdnou lásku.
244. Potřebuje církev místa k slavení liturgie?
Bohoslužba Nové smlouvy „v Duchu a pravdě“ (Jan 4,24) není vázána na žádné výlučné místo, protože Kristus je pravým Božím chrámem, skrze něhož se i křesťané a celá církev působením Ducha svatého stávají chrámy živého Boha. Boží lid však ve svém pozemském stavu potřebuje místa, kde se může shromažďovat ke slavení liturgie.
349. Jaký postoj zaujímá církev k rozvedeným, kteří uzavřeli nový sňatek?
Církev, věrná Pánu, nemůže uznat svazek civilně znovusezdaných rozvedených za manželství. „Kdo propustí svou ženu a vezme si jinou, dopouští se vůči ní cizoložství; a jestliže žena propustí svého muže a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství“ (Mk 10,11–12). Církev jim věnuje pozornou pastorační péči a vybízí je k životu víry, k modlitbě, skutkům lásky a křesťanské výchově dětí. Nemohou však přijímat svátostné rozhřešení ani přistupovat k eucharistickému přijímání či vykonávat některé církevní úkoly, dokud trvá tato situace, která objektivně odporuje Božímu zákonu.
392. Co je hřích?
Hřích je „slovo, skutek nebo touha proti věčnému zákonu“ (svatý Augustin). Je urážkou Boha a neposlušností vůči jeho lásce. Zraňuje lidskou přirozenost a ohrožuje lidskou solidaritu. Kristus ve svém utrpení plně odhaluje závažnost hříchu a přemáhá jej svým milosrdenstvím.
472. Proč musí společnost chránit každé embryo?
Nezcizitelné právo každého lidského jedince na život od okamžiku početí je základním prvkem občanské společnosti a jejího zákonodárství. Když stát neuplatňuje svou moc ve prospěch práv všech, a zvláště těch nejslabších, mezi něž patří i počaté děti, jsou ohroženy samotné základy právního státu.
475. Kdy jsou vědecké, lékařské nebo psychologické pokusy na jednotlivcích či skupinách lidí mravně oprávněné?
Jsou mravně oprávněné, slouží-li celkovému dobru člověka a společnosti a nepředstavují-li nepřiměřené riziko pro život a tělesnou či duševní integritu osob, které byly náležitě informovány a souhlasí s nimi.
572. Proč je modlitba zápasem?
Modlitba je darem milosti, vždy však předpokládá rozhodnou odpověď z naší strany, protože ten, kdo se modlí, bojuje sám se sebou, se svým okolím a především s Pokušitelem, který dělá všechno pro to, aby ho od modlitby odvrátil. Zápas v modlitbě nelze oddělit od růstu v duchovním životě. Modlíme se tak, jak žijeme, protože žijeme tak, jak se modlíme.

