Pojem karma je s křesťanstvím jako takovým neslučitelný, protože je v zásadě spojen s učením o reinkarnaci, což je v rozporu s křesťanským pohledem (Židům 9,27).
Karma by byla jakýmsi skladištěm našich skutků, na nichž bude záviset náš další život.
Je to jakýsi automatismus, který trestá nebo odměňuje podle vykonaných skutků.
To popírá mnoho křesťanských učení:
– svobodu člověka kát se a v jediném okamžiku napravit všechno zlo minulosti: s Bohem a ve zpovědi se stáváme novými lidmi, dokonce i po 90 letech těžkého hříchu.
– sílu Boží milosti, která hledá hříšníka a miluje ho až do konce jeho života
– hledání řešení zla ve světě také v tomto životě, přičemž důvěřujeme v nebe.
– sílu modlitby tváří v tvář bolesti a zlu
To však neznamená, že určitým způsobem nemůžeme trpět kvůli hříchům, kterých se dopouštíme.
„Všichni se totiž musíme objevit před Kristovým soudným stolcem, aby každý dostal odplatu za to, co vykonal v těle, ať už dobré, nebo zlé.“ (2 Kor 5,10)
Kromě toho Bůh trestá (napravuje) děti, které miluje, aby se mohly stát spravedlivými (Židům 12,5-11).
1 Korintským 3,11-15 ukazuje, jak budou naše skutky v den soudu (naše jednání) posouzeny a naše duše očištěna…
Tomu říkáme očistec, očištění (tedy očišťování).
V katolickém křesťanství mají hříchy dva druhy následků:
v životě věčném a v životě pozemském.
Pojetí karmy je přesvědčení, že dobré věci se dějí dobrým lidem a špatné věci špatným lidem; jinými slovy: „člověk sklízí, co zasel“. Něco podobného lze nalézt v knize Job.
Toto pojetí života má ještě jeden negativní aspekt:
kvůli karmě bychom měli sklon nedělat zlo jen proto, abychom neměli jeho následky. To klade do našeho jednání velký důraz na strach.
V katolicismu jsme povoláni milovat nezištně a nic za to neočekávat. Ba co víc, máme ještě více milovat svého nepřítele, milovat toho, kdo nás nemiluje. Ne ze strachu nebo obavy, ale proto, abychom poděkovali za nekonečnou lásku, kterou jsme od Ježíše přijali, a tuto lásku mu opětovali.
Sám Ježíš popřel myšlenku karmy v příběhu slepého člověka, kterému navrátil zrak. Jeho učedníci se ho zeptali: «Rabbi, kdo zhřešil, on, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?» A Ježíš odpověděl: «Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče.»
Podle katolického pojetí, pokud žijeme v situaci bolesti nebo utrpení, není to důsledek našeho hříchu ani negativní karmy z minulého života.
Někdy Bůh dopouští zlo, aby nám pomohl změnit a zlepšit náš život.
Pro nevěřící je to tajemství.
Ale pokud by Bůh neexistoval, nebyl by za zlo odpovědný On.
Pokud existuje, existuje také nebe, a proto jsou i bolest a smrt ničím ve srovnání s budoucností, která nás čeká.
Nenechme se zpomalit vírou v karmu, ale věřme raději v Boží lásku k nám, i když jsme hříšníci nebo když trpíme. A bojujme proti zlu tak, že se necháme podporovat Bohem-Láskou, Ježíšem, pravým Bohem a pravým člověkem, který zemřel a vstal z mrtvých za naše hříchy a pro naši spásu.
Máme jen jeden život. Nezmařme ho.
(Paolo Botti)
překlad připravili Amici di Lazzaro
© Tutti i diritti riservati. Riproduzione consentita solo chiedendo permesso a info@amicidilazzaro.it
(non verrà concesso a siti con pubblicità/ads o per usi commerciali)
© All rights reserved. Reproduction allowed only with permission from info@amicidilazzaro.it
(it will not be granted to sites with advertising/ads or for commercial uses)


