in

Paní Chudoba (z Kvítků svaté Kláry)

santa-chiara-pane
Obrázek od marco aurelio z Pixabay

Zanedlouho odvedl František svou následovnici také z kláštera Sant’Angelo a určil jí klauzuru v San Damiano.

V téměř zbořeném kostele San Damiano promluvil ke Františkovi Ukřižovaný a řekl: „Františku, jdi a oprav můj kostel, který je celý zpustlý a rozpadá se.“

Mladík se domníval, že příkaz se týká hmotných zdí. Proto je opravil kameny a maltou. Potom pochopil, že Kristův příkaz se týkal něčeho jiného a že Církev je samo tělo Ježíše umírajícího na kříži.

Zřekl se veškerého bohatství, vzdal se každé ctižádosti, dobrovolně se stal pokorným a chudým. Oženil se – jak říkával – s paní Chudobou.

San Damiano zůstalo i po opravě, kterou provedly Františkovy nezkušené ruce, chudým místem. Kostel se podobal kostelíku Panny Marie Andělské: byl malý, tmavý, s lomenou klenbou. Okolní budovy se daly upravit na klášter pro několik žen, a především pro ženy chudé.

Tak v San Damiano vznikl Druhý františkánský řád, ženský řád, který se nazýval „Chudé ženy“.

„Chudé ženy“, a nic víc, bez jakéhokoli dalšího označení.

„Chudé ženy“, které žily z almužen, jedly vyžebraný chléb a většinu dní se postily.

František se dobrovolně oženil s chudobou. Klára chtěla být chudobou samotnou, chudobou zosobněnou.

V tomto smyslu se spojila s Františkem v naprosté chudobě, kterou si zvolila, přijala a o niž usilovala z lásky k velkému, chudému Pánu a vládci vesmíru, Ježíši.

Starý kostel, jemuž vévodil velký kříž s Ukřižovaným, ozdobily svazky polních květin.

Za apsidou byl chór „chudých žen“, zhotovený z hrubých, ani neohoblovaných prken. V kamenné podlaze byl zasazen kůl, kolem něhož se otáčel prostý pultík, osvětlený olejovou lampou.

Okno opatřené železnou mříží se otevíralo do kostela a chudé ženy přijímaly svaté přijímání skrze železné mříže jako vězeňkyně.

Z malého ambitu, neseného sloupy bez hlavic, se vcházelo do nízkého a temného refektáře. Kolem dokola stály hrubé stoly bez ubrusů. Tam „chudé ženy“ s vděčností Pánu jedly, co dostaly jako almužnu.

Klára dávala přednost kouskům chleba.

Celý bochník jí připadal jako příliš velké bohatství. Žila z toho, co zbylo, a žádala o zbytky. Celý bochník byl naproti tomu úplným darem.

V horním patře přijímala „chudé ženy“ jedna společná ložnice. Holá, studená místnost pod střešními trámy. Místo lůžka svazek réví. Místo polštáře špalek dřeva. Hrubá konopná prostěradla a přikrývky sešité z kusů látek.

V každém ročním období bosé nohy; hrubé šaty, svázané provazem; oholená hlava zakrytá bílým a černým šátkem.

Pod šaty nosila Klára žínici z vepřové kůže, štětinami obrácenými k tělu. „Chudé ženy“ byly tak chudé, jak jen mohly být. Klára chtěla mít v San Damiano prvenství v chudobě. Na světě neměla být žena chudší než ona.

Nic jí nepatřilo; všechno bylo vypůjčené; každý dar byl dobrovolný.

Chudoba dobrovolná, nejen přijímaná, ale i žádaná jako nejvytouženější výsada. Chudoba radostná, spokojená sama se sebou; veselá, jásavá chudoba, která nevzbuzovala odpor ani žal.

Chudoba bez trní, která však rozkvétala jako růže: usmívala se a radovala pod sluncem milosti.

Ze San Damiano se neozývala žádná stížnost ani povzdech. Chudoba v té chatrči nebolela, nedostatek na tom stole neubíral sil a nepohodlí na těch lůžkách netrápilo. Klára chtěla být chudobou samotnou. Byla tedy sama se sebou spokojená tím více, čím chudší se stávala; ze svého stavu se radovala tím více, čím chudší se cítila.

z Kvítků svaté Kláry

překlad připravili Amici di Lazzaro

© Tutti i diritti riservati. Riproduzione consentita solo chiedendo permesso a info@amicidilazzaro.it
(non verrà concesso a siti con pubblicità/ads o per usi commerciali)

© All rights reserved. Reproduction allowed only with permission from info@amicidilazzaro.it
(it will not be granted to sites with advertising/ads or for commercial uses)

reiki-bufala

Reiki není formou modlitby.

San-Francesco-e-il-lupo

Pokušení cítit se nehodným (svatý František z Assisi)