in

Rukojmí ráje (z Kvítečků svaté Kláry)

512px-ICONA_SANTA_CHIARA_CLARISSE
Klarisky na cestách, CC BY-SA 3.0, přes Wikimedia Commons

Santa Maria degli Angeli se tak nazývala proto, že se vyprávělo, že tam čtyři poutníci zaslechli zpěv andělů.
Stála uprostřed lesa na úpatí Assisi a byla to malá kaplička, místo setkávání prvních Františkových druhů.
Celý tento areál, les i kaplička, tvořil malý pozemek, který patřil benediktinskému opatovi ze Subasia. Proto se mu říkalo Porciunkule, ve srovnání s rozsáhlými pozemky patřícími opatství, které benediktinští mniši zalesnili a zvelebili.

František vlastníma rukama opravil zchátralý kostelík a spolu se svými druhy kolem něj ve stínu lesa postavil několik chatrčí z větví. Každý rok platil benediktinům nájem v podobě malého košíku ryb, ulovených v nedalekém potoce Tescio.

Ve dne, když František a jeho druhové odcházeli kázat a pracovat, zůstávala Santa Maria degli Angeli opuštěná. V noci ji osvětlovaly hořící borové větve a zněla v ní chvála Panny Marie. A ještě jasněji zářila v onu neděli v noci, kdy Klára v doprovodu Pacificy, dcery Guelfuccia, sestupovala z Assisi směrem k Porciunkuli.

Na okraji lesa na ně s rozžatými pochodněmi čekali Filip a Bernard. Dívky, ještě oděné ve svátečních šatech, následované dvěma mlčenlivými řeholními bratry, vstoupily do houštiny.

Trní zachytávalo jejich dlouhé šaty vlečené po zemi a zdálo se, jako by neviditelné ruce chtěly zabránit jejich cestě lesem.

Nějaký noční pták, vyplašený pochodněmi, se otřel o rozcuchaný závoj na čele obou uprchlic.

Ve dveřích kostelíka František s tváří vyhloubenou stínem, s očima vypálenýma bděním a kouřem pryskyřice, upřeně hleděl na Kláru, která před ním poklekla.

Za jeho zády se tísnili další muži v kápích a s vousy.

Cizímu člověku by tato scéna připadala jako loupežnická výprava. Myslel by si, že obě dívky padly do doupěte lupičů. A skutečně, ruce zdánlivě dravé vyrvaly Kláře šperky a cenné ozdoby. Tam jí svlékli svrchní brokátový oděv. Stáhli jí saténové střevíce. Oblékli jí hrubou sukni. V pase ji spoutali provazem a ten jí uvázali jako oprátku.

Takto spoutanou a bosou ji uvedli do nízkého kostelíka s lomeným obloukem. Svazky kvetoucí janovce zdobily Santa Maria degli Angeli, avšak všechno to lesní zlato bylo zatemněno načervenalým světlem pochodní a kouřem, který vydávala hořící pryskyřice.

Vedli ji k oltáři a nechali ji pokleknout jako odsouzenkyni před popravou.

František vytáhl čepel. Přiblížil ji ke Klářinu útlému krku. Rozhodně sekl.

Klářiny copy, zlatější než květy janovce, dopadly na schod oltáře. František přehodil přes její hlavu, nyní zbavenou vlasů, černý šat z hrubé látky.

A zatímco se dokonávalo zmaření takové světské krásy, muži s rozcuchanými hlavami, v hrubých řeholních hábitech a s drsnými hlasy nahlas zpívali oficium za zemřelé za dívku, která byla vyrvána světu a vzata jako rukojmí ráje.

Z „Kvítečků svaté Kláry“

Překlad: Amici di Lazzaro

© Tutti i diritti riservati. Riproduzione consentita solo chiedendo permesso a info@amicidilazzaro.it
(non verrà concesso a siti con pubblicità/ads o per usi commerciali)

© All rights reserved. Reproduction allowed only with permission from info@amicidilazzaro.it
(it will not be granted to sites with advertising/ads or for commercial uses)

Svědectví obětí nuceného sňatku

religion-3450127_1280

Kdo je pro mě Ježíš? (Matka Tereza z Kalkaty)