
Můj život není než okamžik, prchavá hodina,
můj život není než jediný den, který mi uniká a prchá.
Ty to víš, můj Bože! Abych tě milovala na zemi,
mám jen dnešek!
Ach, miluji tě, Ježíši! Má duše touží po tobě.
Buď mi jediný den sladkou oporou.
Přijď kralovat v mém srdci, daruj mi svůj úsměv,
jen pro dnešek!
Co je mi po tom, Pane, je-li budoucnost temná?
Modlit se k tobě za zítřek? Ach ne, to nemohu!
Zachovej mé srdce čisté, přikryj mě svým stínem,
jen pro dnešek.
Pomyslím-li na zítřek, bojím se své nestálosti,
cítím, jak se mi v srdci rodí smutek a omrzelost.
Chci však přijmout, můj Bože, zkoušku i utrpení,
jen pro dnešek.
Brzy tě budu muset spatřit na věčném břehu,
ó, božský Kormidelníku, jehož ruka mě vede!
Přes bouřlivé vlny veď mou loď v pokoji,
jen pro dnešek.
Ach, dovol mi, Pane, skrýt se ve tvé tváři.
Tam už neuslyším marný hluk světa.
Daruj mi svou lásku, zachovej mi svou milost,
jen pro dnešek.
Blízko tvému božskému Srdci zapomínám na vše, co pomíjí,
už se nebojím nočních úzkostí.
Ach, Ježíši, daruj mi místo v tomto Srdci,
jen pro dnešek.
Chléb živý, Chléb nebeský, božská Eucharistie,
ó, svaté tajemství, zrozené z Lásky!
Přijď přebývat v mém srdci, Ježíši, má bílá Hostie,
jen pro dnešek.
Rač mě spojit s tebou, svatá a zasvěcená révo,
a má slabá ratolest ti vydá svůj plod.
A budu ti moci nabídnout zlatý hrozen,
Pane, už dnes.
Tento hrozen lásky, jehož bobulemi jsou duše,
k jeho vytvoření mám jen tento prchavý den.
Ach, Ježíši, daruj mi plameny apoštolské horlivosti,
jen pro dnešek.
Ó, Neposkvrněná Panno! Jsi mou něžnou hvězdou,
která mi daruje Ježíše a spojuje mě s ním.
Ó, Matko, dovol mi odpočinout pod tvým závojem,
jen pro dnešek.
Můj anděli strážný, přikryj mě svým křídlem,
osvěcuj svou září cestu, po níž kráčím.
Přijď vést mé kroky… volám k tobě, pomoz mi,
jen pro dnešek.
Pane, chci tě spatřit bez závoje, bez mraku,
ale ještě stále ve vyhnanství, daleko od tebe chřadnu.
Kéž mi tvá líbezná tvář není skryta,
jen pro dnešek.
Brzy poletím, abych zpívala tvou chválu,
až nad mou duší vzejde den bez západu.
Tehdy budu na harfě andělů zpívat
Věčné Dnes!
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše (Terezie z Lisieux, 1873–1897)
Z básně „Má dnešní píseň“, č. 5, složené 1. června 1894. Italský překlad z francouzštiny.
_____________
Svatá Terezie od Dítěte Ježíše, známá jako svatá Terezie z Lisieux (1873–1897), byla francouzská karmelitka, prohlášená za učitelku církve. Učila „malé cestě“ svatosti: žít každodenní drobnosti s láskou a důvěrou a zcela se odevzdávat Bohu.
Její spiritualita nás vybízí, abychom z dnešního dne učinili dar lásky a nebáli se zítřka. Její liturgická památka se slaví 1. října.

