Nyní miluji jen tebe, jen tebe následuji, jen tebe hledám a jsem připraven sloužit jen tobě, protože jen ty vládneš spravedlivě; toužím patřit tobě.
Přikazuj, prosím, a nařizuj, co chceš; ale uzdrav a otevři mé uši, abych mohl slyšet tvůj hlas. Uzdrav a otevři mé oči, abych mohl vidět tvá znamení. Odstraň ode mě to, co mě mate a odvádí od tebe, abych tě mohl poznat.
Řekni mi, kam se mám dívat, abych tě mohl vidět, a doufám, že udělám vše, co po mně budeš žádat.
Přijmi, prosím, svého uprchlíka, Pane, milosrdný Otče. Už jsem si svůj trest dost odpykal; dost jsem sloužil tvým nepřátelům, které držíš pod svýma nohama; už jsem byl dost obětí jejich klamů.
Přijmi mě, svého služebníka, který před nimi utíká, protože i oni mě přijali jako cizince, když jsem před tebou utíkal.
Cítím, že se k tobě musím vrátit. Otevři mi své dveře, mně, který klepu; nauč mě, jak se k tobě dostat.
Nemám nic než svou vůli; vím jen, že je třeba opustit to, co je pomíjivé a odsouzené k zániku, a hledat to, co je jisté a věčné.
To dělám, Otče, protože jen to vím; ale nevím, jak se k tobě dostat. Ty mi ukaž cestu, ty mi ukaž cestu a dej mi, co je k cestě potřeba.
Pokud tě ti, kdo se k tobě utíkají, nalézají skrze víru, dej mi víru; pokud skrze ctnost, dej mi ctnost; pokud skrze poznání, dej mi poznání.
Rozmnož ve mně víru, rozmnož naději, rozmnož lásku. Ó, jak veliká a jedinečná je tvá dobrota!
Svatý Augustin, Soliloquia, I, 1, 5
