
Ústředním bodem každé dohody o náhradním mateřství je smlouva, v níž se střetávají ekonomické zájmy a osobní přání. Právě zde se projevuje zásadní rozpor: narození dítěte, které je spojeno s citovými a mezilidskými vztahy, probíhá prostřednictvím peněz, trhu, laboratoří, katalogů a smluv. Těhotenství a narození dítěte se tak stávají součástí ekonomické dohody, v níž se nakupují služby související s reprodukcí a dítěti hrozí, že bude považováno za součást toho, co se kupuje.
Právě ve smlouvě se projevuje nerovnost mezi stranami: na jedné straně ti, kdo mají ekonomické prostředky na to, aby si objednali, že žena odnosí dítě; na druhé straně žena, která dítě odnosí a může se ocitnout ve zranitelnější pozici, zejména z ekonomických či sociálních důvodů. Tento rozdíl může ovlivnit svobodu volby, možnost vyjednávat o podmínkách dohody i rozhodovací pravomoc během těhotenství.
Svoboda uzavírat smlouvy je základním principem demokratických společností, nemůže však být absolutní. V moderním právu je podmíněna respektováním důstojnosti, tělesné integrity a svobody zúčastněných osob. Stát jakožto garant obecného dobra musí stanovit etické a právní hranice, které zabrání tomu, aby se smluvní vyjednávání stalo nástrojem nadvlády či vykořisťování.
Tyto hranice svobodu nepopírají: umožňují její skutečné uplatnění.
Hranice stanovené na ochranu člověka umožňují, aby se smluvní vztahy rozvíjely spravedlivě a vyváženě.
Zákaz prodeje orgánů či částí těla, a to i v případě souhlasu, dokládá, že ne všechno může být předmětem ekonomické směny. Stejně tak právní předpisy, které v různých právních řádech zakazují či omezují nákup a prodej sexuálních služeb, připomínají zásadu, že lidské tělo by nemělo být redukováno na zboží, ani když mezi stranami existuje dohoda.
Nerovnosti ve smlouvách o náhradním mateřství
Náhradní mateřství poukazuje na hluboké nerovnosti:
- nerovnováhu moci mezi lidmi náležejícími k různým společenským třídám;
- soustředění zdravotních rizik na ženu, která dítě odnosí;
- riziko, že některá základní práva dítěte nebudou náležitě chráněna.
Pokud jde o posledně uvedený aspekt, vyvstává otázka práva dítěte znát svůj původ a svou biologickou historii, zvláště v případech, kdy totožnost takzvaného „dárce“ zůstává anonymní.
Vyvstává také otázka ochrany práva dítěte udržovat vztahy s lidmi, kteří se podíleli na jeho narození, a zejména se ženou, která ho devět měsíců nosila ve svém lůně. Také kontakt s matkou a kojení mohou být důležitými momenty pro vytváření citového pouta a vývoj dítěte.
Meze smlouvy a sociální spravedlnost
Stejně jako nelze platně uzavřít smlouvu, jejímž předmětem by bylo spáchání trestného činu, mají i meze smluvní svobody v oblasti náhradního mateřství — které bychom si přáli proměnit v zákazy — za cíl chránit spravedlnost a lidskou důstojnost.
Zkušenosti žen, které se uchylují k náhradnímu mateřství, ukazují, jak důležité je zamýšlet se nad vztahem mezi smluvní svobodou, ekonomickými podmínkami a ochranou člověka. Logiku trhu nelze považovat za dostatečnou záruku toho, že bude sama o sobě respektována důstojnost, zdraví a práva všech zúčastněných.
Regulace, altruismus a globální rozměr
Někteří prosazují potřebu přísnější regulace nebo podporují altruistické náhradní mateřství. I u této formy náhradního mateřství však zůstávají otevřené důležité otázky týkající se svobody volby ženy, její případné zranitelnosti a ochrany práv dítěte.
Na mezinárodní úrovni může přeshraniční náhradní mateřství prohlubovat nerovnosti, zejména když jsou ženy žijící v ekonomicky obtížných podmínkách zapojovány do reprodukčních procesů na objednávku mnohem zámožnějších lidí, a to i ze západních zemí.
Když ekonomická nouze ovlivňuje možnost svobodně se rozhodovat, hrozí, že se budou udržovat mechanismy vykořisťování a nerovnosti připomínající ty z koloniální minulosti.
Odpovědí podle tohoto pohledu není zefektivňovat trh s reprodukcí, nýbrž vytvářet takové sociální a ekonomické podmínky, které zabrání tomu, aby se materiální nouze stala nástrojem nátlaku na tělo a rozhodování lidí.
Závěr: k univerzální ochraně lidské důstojnosti
Mnohá ustanovení obsažená ve smlouvách o náhradním mateřství mohou vyvolávat závažné etické a právní otázky, zejména pokud zasahují do práv a zájmů dítěte. Domníváme se proto, že ustanovení poškozující základní práva musí podléhat přísné právní kontrole a tam, kde jsou splněny příslušné podmínky, být prohlášena za neplatná.
Mezi otázky, jimiž je třeba se zabývat, patří ochrana práva dítěte znát svůj původ, povinnosti týkající se právního uznání dítěte a jeho výživy a možnost zachovat kontinuitu citových vazeb s lidmi, kteří se podíleli na jeho narození, pokud je to v jeho zájmu.
Přejeme si, aby se regulace náhradního mateřství na mezinárodní úrovni postupně zpřísňovala, až povede k celosvětovému zákazu této praxe.
Domníváme se, že je třeba vedle náhradního mateřství zpochybnit také přípustnost heterologního oplodnění ve všech jeho podobách a obě tyto praxe podrobit důkladnému etickému a právnímu posouzení.
Paolo Botti
© Tutti i diritti riservati. Riproduzione consentita solo chiedendo permesso a info@amicidilazzaro.it
(non verrà concesso a siti con pubblicità/ads o per usi commerciali)
© All rights reserved. Reproduction allowed only with permission from info@amicidilazzaro.it
(it will not be granted to sites with advertising/ads or for commercial uses)

