
Ďábel se několikrát zjevil bratru Rufinovi v podobě Ukřižovaného a říkal mu, že přichází o dobro, které koná, protože nepatří mezi vyvolené k věčnému životu. Svatý František se o tom dozvěděl díky Božímu zjevení a pomohl bratru Rufinovi rozpoznat jeho omyl.
Bratr Rufin, jeden z nejvznešenějších mužů v Assisi a druh svatého Františka, muž veliké svatosti, byl po nějaký čas těžce vnitřně sužován a pokoušen ďáblem v otázce předurčení. Byl proto stále zasmušilý a smutný, protože mu ďábel vkládal do srdce myšlenku, že je zavržen a nepatří k počtu předurčených k věčnému životu, a že je tedy všechno, co v řádu koná, zbytečné.
Toto pokušení trvalo mnoho dní. Bratr Rufin se za ně styděl a svatému Františkovi se s ním nesvěřil; nepřestával se však modlit a zachovávat své obvyklé pokání a zdrženlivost. Když to nepřítel viděl, začal jeho smutek ještě prohlubovat a kromě vnitřního boje ho pokoušel také zvenčí falešnými zjeveními.
Jednou se mu zjevil v podobě Ukřižovaného a řekl mu:
„Bratře Rufine, proč se trápíš pokáním a modlitbou, když nepatříš mezi předurčené k věčnému životu? Věř mi, vím, koho jsem vyvolil a předurčil. Nevěř synu Petra Bernardoneho, kdyby ti říkal opak, a ani se ho na tuto věc neptej, protože to neví ani on, ani nikdo jiný, leda já, který jsem Syn Boží. Věř mi tedy s jistotou: patříš k počtu zavržených. I syn Petra Bernardoneho, tvůj otec i jeho otec jsou zavrženi; a každý, kdo následuje Františka, je oklamán.“
Když bratr Rufin tato slova uslyšel, začal být natolik zatemněn knížetem temnot, že postupně ztratil veškerou víru a lásku ke svatému Františkovi, kterého předtím tolik miloval. Už se mu nesvěřoval s tím, co prožíval. Co však bratr Rufin neprozradil svatému otci, zjevil Duch svatý.
Svatý František duchovním zrakem viděl, v jakém velikém nebezpečí se bratr ocitl, a poslal bratra Massea, aby ho zavolal. Bratr Rufin mu hrubě odpověděl: „Co mám já společného s bratrem Františkem?“
Bratr Masseo, naplněný Boží moudrostí a rozpoznávající ďáblův klam, mu řekl: „Bratře Rufine, nevíš, že bratr František je jako Boží anděl, který osvítil mnoho duší na světě a skrze něhož jsme obdrželi Boží milost? Proto chci, abys za ním za každou cenu přišel, neboť jasně vidím, že tě oklamal ďábel.“
Po těchto slovech se bratr Rufin vydal na cestu a šel ke svatému Františkovi.
Když ho svatý František spatřil přicházet zdaleka, začal volat: „Bratře Rufine, ubožáku, komu jsi uvěřil?“
Když k němu bratr Rufin přišel, podrobně mu vyprávěl o celém pokušení, které od ďábla zakusil, jak v nitru, tak prostřednictvím zjevení. Svatý František mu jasně ukázal, že ten, kdo se mu zjevil, byl ďábel, a ne Kristus, a že v žádném případě nesmí svolit k jeho našeptávání.
Řekl mu: „Až ti ďábel znovu řekne: ‚Jsi zavržen‘, odpověz mu: ‚Otevři hubu, teď ti do ní naseru.‘“
Tím poznáš, že je to ďábel, a ne Kristus: jakmile mu takto odpovíš, okamžitě uteče.
Měl jsi také poznat, že je to ďábel, podle jiné věci: zatvrdil ti srdce vůči všemu dobrému. To je právě jeho dílo. Požehnaný Kristus však nikdy nezatvrzuje srdce věřícího člověka; naopak, činí je něžnějším, jak říká ústy proroka: „Vezmu vám kamenné srdce a dám vám srdce z masa.“
Když bratr Rufin viděl, že svatý František zná do všech podrobností celé jeho pokušení, jeho slova ho hluboce zasáhla. Začal hojně plakat, uctíval svatého Františka a pokorně uznal svou vinu, že mu zatajil, co prožíval.
Díky napomenutím svatého otce se cítil velmi potěšen a povzbuzen a hluboce se změnil k lepšímu. Nakonec mu svatý František řekl: „Jdi, synu můj, vyzpovídej se a neopouštěj svou obvyklou modlitbu. Věz s jistotou, že ti toto pokušení přinese veliký užitek a útěchu a že se o tom brzy přesvědčíš.“
Bratr Rufin se vrátil do své cely v lese a modlil se s mnoha slzami, když se mu nepřítel znovu zjevil ve vnější podobě Krista. Řekl mu: „Bratře Rufine, neřekl jsem ti, abys nevěřil synu Petra Bernardoneho a netrápil se slzami a modlitbami, protože jsi zavržen? K čemu ti je trápit se, dokud žiješ, když budeš zavržen i po smrti?“
Bratr Rufin mu okamžitě odpověděl: „Otevři hubu, teď ti do ní naseru.“
Ďábel se rozhořčil a ihned utekl. Na hoře Subasio přitom rozpoutal takovou bouři a takový pohyb kamenů, že bylo dlouho slyšet rachot balvanů řítících se do údolí.
Náraz kamenů, které se valily jeden přes druhý, byl tak prudký, že z nich sršely strašlivé ohnivé jiskry.
Svatý František a jeho druhové vyšli za hrozivého hluku z místa, kde se právě nacházeli, a plni úžasu se šli podívat, co se stalo. Dodnes se vypráví, že na tom místě lze spatřit tu velikou kamennou lavinu. Bratr Rufin tehdy jasně pochopil, že ten, kdo ho oklamal, byl ďábel. Vrátil se ke svatému Františkovi, znovu se vrhl k zemi a uznal svou vinu. Svatý František ho utěšil laskavými slovy a poslal ho zpět do cely, naplněného útěchou. Když se bratr Rufin zbožně modlil, zjevil se mu požehnaný Kristus a rozehřál celou jeho duši božskou láskou. Řekl mu: „Udělal jsi dobře, synu můj, že jsi uvěřil bratru Františkovi, protože ten, kdo tě zarmucoval, byl ďábel. Já jsem však Kristus, tvůj Mistr. A abych ti dal jistý důkaz, uděluji ti toto znamení: po celý život už nikdy nepocítíš žádný smutek ani zasmušilost.“
Když to Kristus řekl, vzdálil se a zanechal ho naplněného tak velikou duchovní radostí a sladkostí a tak povzneseného na duchu, že dnem i nocí zůstával pohřížený a uchvácený v Bohu. Od té chvíle byl tak upevněn v milosti a jistotě své spásy, že se stal úplně jiným člověkem. Modlil by se dnem i nocí a rozjímal o božských věcech, kdyby mu v tom ostatní nebránili.
Proto svatý František o něm říkával, že bratr Rufin byl Kristem svatořečen už za svého života a že by bez váhání, až na chvíle, kdy stál před ním, nazýval bratra Rufina svatým Rufinem, přestože ještě žil na zemi.
K chvále Ježíše Krista a chudáčka Františka. Amen.
Zdroj: Kvítky svatého Františka, kapitola XXIX, anonymní dílo ze 14. století. Text byl přepracován do současné italštiny na základě textové tradice vydání Antonia Cesariho (1860).

