
Ráno 25. března jí anděl strážný říká (svaté Gemmě Galgani):
Nevěděla jsem, co si mám myslet; ta slova mě udivila. „Dcero,“ dodal, „jsem tvůj strážný anděl, kterého poslal Bůh; přicházím, abych ti dal pochopit tajemství větší než všechna ostatní tajemství.“
Můj údiv ještě vzrostl, stále jsem nechápala… Můj anděl si toho všiml a řekl mi: „Pamatuješ si, co jsem ti před dvanácti dny slíbil?“ Zamyslela jsem se a brzy jsem si vzpomněla. „Věz, má dcero, že ti budu vyprávět o Nejsvětější Marii, o dívce tak pokorné před světem, avšak nekonečně veliké před Bohem; budu ti vyprávět o nejkrásnější a nejsvětější ze všech tvorů; o milované dceři Nejvyššího, o té, která byla určena k nepřekonatelné důstojnosti Matky Boží.“
… Byla už hluboká noc a Nejsvětější Maria byla sama ve své komnatě: modlila se a celá byla pohřížena v Bohu. Náhle se v té prosté místnosti rozzářilo veliké světlo a archanděl, který přijal lidskou podobu a byl obklopen nesčetnými anděly, přistoupil k Marii, uctivý a zároveň majestátní. Poklonil se jí jako Paní, usmál se na ni jako posel radostné zvěsti a sladkými slovy jí řekl: „Zdrávas, Maria, Pán s tebou. Požehnaná jsi mezi ženami.“ Ó krásný, ó velkolepý a vznešený pozdrav, jaký na zemi nikdy nebyl slyšen a nikdy nebude slyšen!
… „Jakmile nebeský archanděl vyslovil tato slova, umlkl, jako by čekal na její pokyn, aby jí vysvětlil své božské poselství. Maria se však po vyslechnutí toho překvapivého pozdravu znepokojila; mlčela a přemýšlela. Ale snad se domníváš, má dcero, že k Marii nikdy nesestoupili andělé z ráje? Každou chvíli se těšila z jejich návštěv a sladkých rozmluv s nimi… Ve své mysli nezkoumá tajemný smysl, nýbrž se znepokojí, protože se pokládá za nehodnou andělského pozdravu. Ach, má dcero,“ opakoval mi, „kdyby Maria věděla, jak se Pánu líbila její pokora, nepokládala by se za nehodnou úcty, kterou jí prokazuje anděl. ‚Jak je možné,‘ říkala si, ‚že mě Boží anděl nazývá milostiplnou, když se uznávám za nehodnou jakékoli Boží přízně? Jak je možné,‘ uvažovala Maria, ‚že mě anděl z ráje nazývá požehnanou mezi ženami, když jsem mezi ženami ta nejneužitečnější, nejubožejší a nejopovrhovanější? Jaké tajemství se skrývá pod závojem tak vznešeného pozdravu?…‘“
„Maria na andělův pozdrav nijak neodpověděla; Gabriel jí tedy, aby rozptýlil její obavy, znovu řekl: ‚Neboj se, Maria, ty jediná jsi nalezla milost u Nejvyššího. Od této chvíle počneš ve svém lůně syna, dáš mu jméno Ježíš a všichni ho budou nazývat Synem Nejvyššího: bude mu dán trůn Davidův, bude kralovat navěky a jeho království nebude mít konce.‘ Těmito vznešenými slovy archanděl Marii plně vysvětlil své poselství…“
„Anděl už Panně zjevil tajemství svého velikého poslání, totiž že se má stát Matkou Syna Nejvyššího. Ona se však obrátila k andělovi a řekla mu: ‚Jak se to může stát, když zachovávám neporušenou svou panenskou čistotu?‘ (Vždyť už bylo předpověděno v Izaiášově proroctví, že Kristus se narodí z panenské matky.) Věz,“ řekl mi tu můj anděl, „že Nejsvětější Maria už od útlého věku, příkladem, jaký nemá obdoby, zasvětila svůj panenský květ nebeskému Ženichovi čistých duší, a ačkoli nepodléhala smyslovému pokušení vzpurné žádostivosti, přesto neopomíjela střežit své lilie mezi trny sebezapírání.“
„Povšimni si,“ říkal mi, „jak Nejsvětější Maria mlčela o všem, co se týkalo velikého tajemství; promluvila a naléhavě se obrátila na Božího anděla s otázkou teprve tehdy, když uslyšela zmínku o své čisté a neposkvrněné panenské čistotě… Pochopila jsi už, má dcero, jak Maria milovala tuto krásnou, andělskou a nebeskou ctnost? Ale kdo ji podle tebe miloval více? Ježíš, nebo Maria? Jistě Ježíš, který by si nikdy nezvolil za matku jinou než čistou a neposkvrněnou Pannu.“
Anděl Gabriel odpověděl: „Maria, Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní; proto bude svaté i to, co se z tebe narodí: bude to pravý Syn Boží. V tomto okamžiku tě také upozorňuji, že Alžběta, tvá příbuzná, počala ve svém stáří syna a ta, o níž se říkalo, že je neplodná, je už v šestém měsíci těhotenství; pamatuj, že u Boha není nic nemožného.“ Anděl Gabriel pokračoval a řekl Nejsvětější Marii: „Uklidni se a buď potěšena, požehnaná Panno: božský Duch sestoupí, aby učinil tvé neposkvrněné lůno plodným. Všemohoucí moc Nejvyššího v tobě vykoná nový zázrak, který ti při zachování panenské cti daruje radost mateřství. Svatý, kterého počneš ve svém lůně, nebude nikdo jiný než Syn Boží.“ Těmito slovy archanděl Gabriel odhalil tajemství, vysvětlil mystérium a Marii uklidnil.
„Všechno už bylo vyjasněno, chybělo jen poslední Mariino slovo, aby se Panna stala Matkou Boží. Božské Slovo, zrozené z Otce v záři svatých, nemělo mít otce na zemi, stejně jako nemělo matku v nebi. A Maria, která byla vyvolena za matku Jednorozeného Syna božského Otce, se stala jedinou dcerou samotného Otce. Protože měla ze své panenské podstaty poskytnout božskému Slovu lidské údy, byla pozvednuta k nevýslovné důstojnosti Matky Syna Božího. A protože Maria byla tou, na niž měl sestoupit Duch svatý, který ji svou všemohoucí mocí zastíní a učiní ji panenskou matkou Syna Božího, byla proto povýšena k vznešené cti Snoubenky Ducha svatého.“
„Když bylo tajemství vysvětleno a Panna plně uklidněna, božský posel umlkl a úzkostlivě čekal na její odpověď, totiž na Mariin souhlas s vtělením věčného Slova… A ona odpověděla: ‚Hle, jsem služebnice Páně; ať se mi stane podle tvého slova.‘ Bylo vysloveno ono veliké slovo a Maria se stala Matkou Syna Nejvyššího. Nebesa se zaradovala a celý svět došel útěchy. Anděl se uctivě poklonil před svou Paní, pak se vznesl a vrátil se do ráje.“
Maria se v okamžiku, kdy přijímala nejvyšší důstojnost Matky Boží, pokorně prohlásila za služebnici Páně. Tato hluboká pokora, v níž ji anděl Páně zastihl usebranou a jakoby zcela nicotnou, ji neopustila ani při slavném pozdravu a ještě slavnějším návrhu, aby se stala Matkou božského Slova.
„Maria pronesla zázračné fiat a v jediném okamžiku v jejím lůně božský Duch z její nejčistší panenské podstaty utvořil něžné a dokonalé tělíčko; k němu pak připojil lidskou duši a s oběma se v nejtěsnějším hypostatickém sjednocení spojila božská osoba Slova. Ó zázraku! Bůh, jehož nemohou obsáhnout širé nebeské prostory, je uzavřen v Mariině lůně. Bůh, který jediným prstem podpírá mohutnou stavbu vesmíru, je podpírán čistým lůnem Panny. Kdo může vyjádřit, jakou plností radosti byla v tu šťastnou chvíli zaplavena a roznícena Mariina duše, když se stala Matkou Syna Božího? Král králů, veliký Pán všech vládců, umístil svůj trůn v neposkvrněném lůně Marie. Nekonečná radost zaplavila Marii, když upřela svůj zrak do nekonečného světla a mohla spatřit tajemné záře Božství.“
„Když Maria přijala nesrovnatelnou důstojnost Matky Boží, přijala zároveň ušlechtilý úkol být Matkou lidského pokolení. Radujme se: Maria vás svým cudným souhlasem daným andělovi přijala za své děti a stala se matkou všech.“

